Lípy republiky

Mezníkem našich dějin se stal 28. říjen 1918. V ten den počala nová epocha. Rozvrácena byla říše Habsburská, která byla původce Bílé hory a nezměrného utrpení našeho národa. Skutkem se stala samostatnost českého lidu, s úctou se vzpomínalo na hrdiny a mučedníky, kteří bojovali a zemřeli za osvobozenou vlast. Tato událost se projevila na budování státní symboliky Československé republiky, kterým bylo mimo jiné i zasazování stromů republiky. Nejvíce se tradice vysazování „Stromů svobody", jak se jim původně říkalo, uplatnila v roce 1919 a poté v roce 1928, při oslavách prvního desetiletí samostatnosti státu.

 

Liberecký kraj byl tehdy velmi ovlivněn německým prostředím. Představitelé německého hnutí, včetně členů vlády provincie Deutschböhmen, se po návratu do Československa z vídeňského exilu zapojili do celostátní politiky, většinou se silně kritickými postoji k novému státu. Tato skutečnost měla významný vliv na konání oslav vzniku Československa v kraji, které se v pohraničí, na území s poměrnou většinou německého obyvatelstva, prakticky nekonaly. To jednoznačně dokládá i mapa nalezených stromů republiky (str. 4-5), jejichž největší koncentrace je v oblasti Pojizeří, tedy na území s českým obyvatelstvem. O deset let později, v roce 1938, období Mnichovské dohody a záboru pohraničí, již nebylo na oslavy pomyšlení. Ani v následujících letech, v době válečného odboje, nebyly stromy republiky sázeny, neboť jakékoliv veřejné oslavy nebyly dovoleny. Národ žil tichým vzdorem a nadějemi. Teprve květen roku 1945, který přinesl konec II. světové války v Evropě, vrátil i naši vlasti svobodu a radost, ale slavnostně sázet pamětní stromy se ve vyhladovělé a zbídačené zemi ještě nehodilo. Až v roce 1968, při příležitosti 50. výročí vzniku Československé republiky, byla tradice sázení stromů opět navrácena. Tento rok bylo lip republiky vysazeno několik tisíc v rámci celého státu, včetně oblasti bývalých Sudet, většina však nepřežila období normalizace, kdy i strom se stal třídním nepřítelem politických kruhů. Český národ nakonec obstál ve zkoušce dějin a „Stromy republiky", vysazované v roce 1998 a později jsou toho nejlepším důkazem. 

 

nenabízí absolutní výčet všech lip republiky, které byly v Libereckém kraji vysazeny, ale pouze určitou část, kterou se nám podařilo vypátrat a doložit historickými podklady. Slavnostní řečí, kterou pronesl J. Žďárský, při slavnostním aktu výsadby lípy v obci Příšovice, Vás zveme na pro prohlídku stromů republiky, stromů, které si zaslouží naši úctu, péči a ochranu.

 

„Lipko svobody, lipko naše, máš býti strážcem našich činů, pokroku naší obce, stojíš na místě vhodném před naší školou. Připomínej každému, že škola jest a bude základním kamenem všestranného pokroku národa. Šelestem listí svého taž se každého, koná-li svou povinnost oproti sobě, obci, národu a chce-li tuto povinnost konati. A až jednou rozvije libovonný květ tvůj, rovnou měrou budeš dávati lásku svou – vůni květu svého – najevo celému okolí. Požádej každého, aby z tebe vzal si příklad, že ve vzájemné lásce spočívá pravé kouzlo síly – zdar dobrých činů. Když tě bude uposlechnuto, budeš se pyšniti, že naše obec je vlasteneckou, vzornou obcí, že stane se článkem přesvědčující nás, že spořádané obce jsou základem silného národa!"