Alejový strom s dutinou vhodný pro úkryt či hnízdění živočichů.
Druhová skladba
Druhová skladba alejí by v prvé řadě měla odpovídat geobotanickým podmínkám, převažují však praktické stereotypy. Nejčastěji se v krajině vyskytují monokulturní aleje tvořené z lip, javorů, jasanů, dubů či jírovců. Selské aleje bývaly nejčastěji tvořené ovocnými stromy a v roce 1820 se podél státních silnic předepisuje výsadba alejí z ovocných stromů. Později se prosadila u silnic výsadba alejí smíšených.
Vícedruhová alej jabloní a hrušní u Uhelné
Aleje a stromořadí
Aleje a stromořadí jsou základním prvkem komponované krajiny a zároveň nenahraditelnou součástí naší krajiny již po několik století. Původ alejí bývá spatřován v době renesance jako prodloužení stromových řad geometrických parků do volné krajiny a jako koridory zvyšující monumentalitu přístupu k bohatým sídlům. Aleje krajinu především kultivují, usměrňují ji a zpříjemňují v ní komunikaci, které zároveň udělují vyšší význam. Aleje jsou přírodním prvkem urbanistického charakteru.
Funkce v krajině
Městské aleje
Typy výsadby
Aleje a stromořadí jsou nejčastěji spojovány s komunikací, cestou nebo pěšinou, vnáší do naší krajiny určitý řád a pravidelnost. Existuje množství forem a podob stromořadí a alejí, jak se za staletí vytvořily a dochovaly: